Josef Kamarád a jeho žena Kateřina
Ženě
Svá pozdní léta žijem sami.
Děti,jak ptáci odlétly.
Drolíme chvilky vzpomínkami
a jizba se nám rozsvětlí.
≈
Rozsvětlí nám je naše oči,
že jsme zde marně nežili
čekám, že již přes práh vkročí,
vnučka či vnouček za chvíli…..
≈
Nedělní dnové v
nenávratno
na zlaté nitce velkou čas
a nad směnkou – jen láskou splatnou
radostná slza skane z řas.
≈
Požehnaná je láska dětí,
požehnaná i vnoučátek:
i všední den nám někdy světí
na neděli i na svátek.
……………………………………….
